Agentury práce, Pseudoagentury a Zastřené agenturní zaměstnávání.
V poslední době se stále častěji hovoří o tzv. "pseudoagenturách" a "zastřeném agenturním zaměstnávání". Na první pohled se může zdát, že se jedná o poměrně novou záležitost na trhu práce. Ale není tomu tak.
Zmínky o pseudoagenturách a zastřeném agenturním zaměstnávání lze dohledat do roku 2014, kdy se začal tento termín medializovat (např. IDNES). Bohužel jsou často pseudoagentury s agenturami práce zaměňovány. Respektive jsou pseudoagentury vnímané jako agentury práce, které nezprostředkovávají práci v souladu s českou legislativou.
Realita je taková, že pseudoagentury provozující zastřené agenturní zaměstnávaní nemají s agenturami práce nic společného. Pouze se snaží realizovat jiné zajištění dočasné pracovní výpomoci, které je v rozporu se zákonem a nejčastěji maskují tento fakt formou zajištěním „služeb“. Naopak se na agenturách práce snaží „přiživit“ a mnohdy se jako agentury práce prezentují ať již směrem k uživatelům (klientům, kteří brigádníky potřebují), tak i k brigádníkům. Veškeré následné problémy jsou pak přisuzovány agentuře práce, i když se o agenturu práce jednat vůbec nemusí a většinou také nejedná.
Kdy jde o služby a kdy o zastřené agenturní zaměstnávání?
Zajišťování služeb jako takových není nelegální, ale má svá specifika, kdy je lze využít. Je třeba rozeznat, kdy se již o služby nejedná a je třeba zvolit jinou možnost. Služby jsou realizovány obvykle jako komplexní zajištění potřeb objednatele. To je rozdíl oproti agenturnímu zaměstnávání, kde jsou vyhledání pracovníci, kteří následně plní pokyny vedoucích pracovníků uživatele.
Pro rozhodnutí, zda lze řešit zajištění pracovníků formou služeb nebo agenturním zaměstnáváním je třeba si pro začátek určit, zda se jedná o práci závislou nebo ne. Závislou práci totiž jako "službu" zajišťovat nelze.
Závislá práce je upravená v § 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce: „Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.“
Z uvedeného plyne, že závislá práce má čtyři hlavní znaky:
- práce vykonaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance,
- práce vykonaná jménem zaměstnavatele,
- práce vykonaná podle pokynů zaměstnavatele,
- práce vykonaná zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.
Pokud jsou tyto znaky naplněny, je jasné, že se musí jednat o závislou práci a není možné, aby jí vykonával někdo jiný, než zaměstnanec zaměstnavatele. Pokud závislou práci vykonává zaměstnanec třetí společnosti, jedná se o nelegální zaměstnávání.
Výjimkou je agenturní zaměstnávání, protože v případě dočasného přidělení může být závislá práce vykonána i zaměstnancem agentury práce a to v souladu s § 307a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce: „Za závislou práci podle § 2 se považují také případy, kdy zaměstnavatel na základě povolení podle zvláštního právního předpisu (dále jen „agentura práce“) dočasně přiděluje svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo dohodě o pracovní činnosti, ...“.
Zajištění pracovníků formou služeb v případě, kdy se má jednat o závislou práci není legální. Pokud je ve skladu nedostatek skladníků, expedientů apod., musí být řešena situace buď náborem interních pracovníků zaměstnavatele anebo externími pracovníky přes pracovní agenturu – pracovníci jsou řízení zaměstnanci skladu, kteří jim práci zadávají a přebírají; zboží je po celou dobu, kdy s ním manipuluje externí pracovník majetkem skladu a nikoli třetí společnosti atd.
Pokud by se mělo jednat o služby, musela by být komplexně celá práce ve skladu předána jiné společnosti, ta by k tomu musela využít své prostředky, své zaměstnance a práci by musela být vykonávána jménem službové společnosti a nikoli jménem skladu.
Zajištění brigádníků formou služby pro sklady je ve skutečnosti z velké části jen zastřeným dočasným přidělením.
Jak poznat zda zprostředkovávající společnost je agenturou práce a nebo pseudoagenturou?
Rozeznat agenturu práce od pseudoagentury nemusí být jednoduché. Pokud je porušen alespoň jeden z níže uvedených bodů jedná se s největší pravděpodobností o pseudoagenturu.
Společnosti, které potřebující brigádníky, by měly zkontrolovat:
- zda má agentura platné povolení MPSV ke zprostředkování pracovníků – forma zprostředkování musí být písmeno b): „Zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení.“
- zda má agentura práce platné pojištění proti úpadku - § 58a odst. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti: „Agentura práce, které bylo uděleno povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b), je povinna sjednat pojištění záruky pro případ svého úpadku (dále jen „pojištění“), na základě něhož vzniká dočasně přidělenému zaměstnanci právo na plnění v případě, kdy mu agentura práce z důvodu svého úpadku nevyplatila mzdu.“
- zda je forma spolupráce opravdu dočasné přidělení – mezi agenturou a uživatelem musí být sepsaná dohoda o dočasném přidělení. Smlouvy o zajištění služeb nebo smlouvy o dílo nemají na poli agenturního zaměstnávání místo.
zda je fakturační cena vyšší, než mzdovým nákladem. Pokud jsou srovnatelné podmínky nastaveny na 100 Kč/h, je mzdový náklad 134 Kč/h a teprve k této částce náleží cena agentury. Zajištění agenturního zaměstnávání za 130 Kč/h při 100 Kč/h mzdě je nemožné – agentury práce nesmí využívat DPP, pouze DPČ nebo PP a oba tyty pracovněprávní vztahy zakládají účast na zdrav. a soc. pojištění. (§ 66 ZoZ - viz níže)
Brigádníci by si měli zkontrolovat:
- zda pro práci obdrží písemný pokyn od agentury práce, který stanoví, kdy a kde bude práce vykonána, za jakou srovnatelnou mzdu, kdo je vedoucím zaměstnancem (§ 309 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce
- jakou smlouvu/dohodu s agenturou práce podepisují. Dle § 66 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti mohou využít pouze DPČ a PP nikoli DPP: „Zprostředkováním zaměstnání agenturou práce podle § 14 odst. 1 písm. b) se rozumí uzavření pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti mezi fyzickou osobou a agenturou práce za účelem výkonu práce u uživatele…“. Výjimkou může být zprostředkování práce přímo pro koncového zaměstnavatele, který se stává zaměstnavatel zprostředkovávaného zaměstnance. V tom případě lze uzavřít DPP, ale zaměstnanec se musí stát zaměstnancem daného zaměstnavatele. Zaměstnavatel u DPP není agentura práce, ale konkrétní sklad, výroba, řetězec atd.
- stejně jako společnosti si mohou i brigádnici zkontrolovat, zda má agentura platné povolení ke zprostředkování a sjednané pojištění proti úpadku (bod 1 a 2 u společností, které potřebují brigádníky)
Podíl pseudoagentur na trhu práce se neustále zvyšuje. Důvodů je několik např. nižší fakturační ceny pro klienty (úspora v odvodu zdrav. a soc. pojištění) a vyšší čisté mzdy pro pracovníky způsobené právě nulovým odvodem pojištění. V případě prokázání zastřeného agenturního zaměstnávání hrozí sankce jak pseudoagentuře, tak i objednateli.
